Rybářské městečko Howth leží v nejsevernějším cípu dublinského zálivu. Název pochází z dánského slova znamenající hlava. Pokud se podíváte na mapu, třeba ji tam uvidíte. Já ji tam nevidím možná proto, že má vypadlé oko (Ireland’s Eye – ještě se o něm zmíním).
Z Dublinu se tam dostanete asi nejlépe vlakem DART, který přes den jezdí každou chvíli (každá chvíle je cca 10 až 15 minut), později večer pak co cca dvě až tři chvíle. Cesta vede velký kus při pobřeží, takže je krásně cítit, kam jedete (ano, smrdí to tam rybinou).
V Howthu máte několik možností, jak se zabavit. Především byste si mohli projít tamější přístavní hráze (ang. pier). Protože se zde rybářství stále provozuje, můžete (především v pracovní dny) být svědky vykládání ryb nebo příprav lodě na vyplutí. Dále máte možnost koupit malé ryby a krmit jimi tuleně (pokud jim to od huby neukradnou drzí rackové). Až vás tohle omrzí, pak můžete z východní hráze pozorovat dálavy irského moře nebo se mrknout k majáku. Někteří také doporučují Muzeum dopravy, ale v něm jsem nebyl, takže jej nehodnotím.
Jakmile se nabažíte přístavních hrází, měli byste se nechat převézt na neobydlený ostrov Ireland’s Eye. Ten je oblíbené letní výletní místo Dubliňanů. Můžete se tam hodiny procházet nebo se podívat do Martellovy věže (chce to trochu šplhání). Trajekt kotví kousek od majáku (před nádražím je mapa nebo si ji vyzvedněte zdarma v informačním centru na západní hrázi). Jediný problém může nastat, že trajekt prostě nejede (jako se to stalo mně). Po webových stránkách a v průvodcích jsou odporující si informace, proto asi bude nejlepší si předem zavolat, jak to vlastně je. Kontakt najdete na webových stránkách převozníka.
Chcete-li však vidět další věci, na které ostatní příliš nedají, pak se vydejte po pěšině podél útesů (Cliff Walk). K dispozici jsou čtyři různě dlouhé barevně značené trasy, takže si můžete vybrat dle vašich možností. Asi nemá cenu připomínat, že na ta nejkratší bývá plná pseudoturistů a za vaši pozornost tedy stojí fialová, nejdelší. Díky ní projdete vlastně téměř celou útesovou pěšinu od zátoky Balscadden pomalu až ke kruhové věži Martello. K ní se lze vydat i tak, je to zacházka cca 300 metrů. Ovšem věž je pro veřejnost zavřená. Cesta se pak stočí to vnitropoloostrova a vrátí vás zpět do Howthu.
Během procházení kolem útesů máte úžasný výhled moře, na dublinský přístav či na pohoří Wicklow. Doporučuji mít na sobě dobré boty, protože místy je pěšina bahnitá a není kam uhnout. Pokud máte méně než 50 kilo, dejte si do kapes kameny, protože může foukat hodně silný vítr. Cesta je místy nebezpečná, proto děti nechte v tomto případě doma. Také často narazíte na nesmyslné ostnaté dráty podél cesty, které tam dali majitelé sousedních pozemků. I tak ale cesta stojí za projití.
Fyzický kontakt s mořem máte během cesta jen dvakrát a to až skoro ke konci před věží Martello. Někteří se však nebojí sešplhat po příkrém srázu dolů. Já to na jednom místě zkoušel, ale raději jsem se vrátil poslušně na cestu. Nestojí to za to.
Jakmile dokončíte cestu, jistě budete mít hlad (ačkoliv svačinu a hlavně něco k pití bystě měli mít s sebou). V Howth je mnoho možností, kde se najíst. Zvolte asi cokoliv, vždyť už víte, jaké je to v Irsku s jídlem.
Fotogalerie Howth na webu Picasa.
